Vyšší odborná škola sklářská patnáctiletá
Vyšší odborná škola sklářská byla otevřena roku 1996 při Střední průmyslové škole sklářské v Novém Boru z iniciativy tehdejšího ředitele Mgr. Pavla Zatloukala. Základním důvodem vzniku tohoto typu školy bylo kvalitativní rozšíření středoškolského vzdělání, aby absolventi byli schopni samostatné tvůrčí práce anebo být realizátory, či spolutvůrci uměleckých děl pod vedením profesionálních výtvarníků.
Studenti procházejí výtvarným školením, ve kterém je významně akcentován důraz na studium přírody - portrétu , figury. Těžiště výuky spočívá ve výtvarných disciplinách, kdy studenti kreslí, malují a učí se plastickému projevu formou sochařskou. Studium přírody, především studium figury, je výchozím bodem k chápání vztahů a dějů v přírodě. Zafixování si proporcionality je podmínkou tvorby užitného předmětu. Prostorová cvičení jsou vyučována pomocí klasických materiálů a počítačovou vizualizací. Řemeslná zdatnost je zdokonalována a rozšiřována po jednotlivých oborech. Studenti buď pokračují v řemeslném oboru ze střední školy, nebo si postupně osvojují základy řemesel při práci na školní huti, brusírně, malírně, rytebně, tepelně sklo spékají – fusing, tvoří vitráže skládané do olova a taví sklo ve formách.
Rozšíření řemeslného poznání je pro studenty velmi svobodné a dobrovolné, záleží jen na jejich chuti a zájmu. Důležité je projít základními zušlechťovacími technologiemi tak, aby měli povědomí o jejich možnostech a limitech.
V rámci teoretického studia je kladen důraz na technologické vzdělání, na studium dějin umění a dějin sklářské kultury. Jazyková výuka je součástí přípravy pro uplatnění v praktickém životě. Studium je členěno do šesti semestrů. Každý semestr je zakončen klauzurní zkouškou, v teoretických předmětech zápočtem, nebo zkouškou. Šestý semestr uzavírá student absolutoriem, jehož součástí je kromě zkoušek z hlavních předmětů obhajoba diplomové práce v oblasti teoreticko-historické a praktická závěrečná práce a její obhajoba.
Škola se z důvodů motivačně praktických účastní významných soutěží a výstav, jak v České republice, tak i v zahraničí. Posledními důležitými akcemi byla účast na Národní ceně za studentský design, soutěž a výstava „Hoch Dosiert“ v bavorském Deggendorfu, soutěž Zepter Design a v neposlední řadě se naše škola letos účastní akce Designblok v Praze.
Součástí výuky je i započetí tradice malířských kurzů – plenérů. Letos studenti malovali týden ve Starých Splavech.
Výsledkem studia na VOŠ má být zdokonalení se v řemeslně technologických disciplínách, znalost a schopnost řešit úkoly v oblasti užitkového skla – designu, umět vytvořit solitérní předměty větších rozměrů či světelné objekty a dojít vedle toho až k přesahu do volného vyjádření ve skle pro veřejný prostor. Výuka je orientována výrazně prakticky tak, aby absolvent byl vyhledávaným specialistou pro potřeby sklářských ateliérů, dílen a firem s produkcí individuální a řemeslně vysoce kvalitní. Jedná se zcela jasně o kvalifikované odborníky, kteří najdou uplatnění ve sklářském segmentu, který má jedinou naději na úspěch. Budoucnost sklářské kultury v Čechách i ve světě je závislá na úrovni školství, tedy ve schopných a talentovaných absolventech.
Patnáct let novoborského vyššího odborného školství pokračuje od loňského roku ve zcela nových a pracovně příjemných ateliérech v Revoluční ulici, kde jsou též soustředěny všechny dílny a učebny. Studenti jsou tak neustále obklopeni sklem a jeho snadnou dostupností.
Tým kvalifikovaných pedagogů usiluje svou prací o stále vyšší úroveň vzdělání na této škole tak, aby se existence tohoto typu školy stala vrcholně logickou a nezastupitelnou nejen tím, že je jako vyšší odborná škola s oborem Tvorba uměleckého skla v naší zemi jediná, ale především svým obsahem a zejména svými výsledky.
Absolvent s titulem diplomovaného specialisty (DiS.) vyplňuje obrovskou mezeru mezi středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Uplatnění absolventů v praktickém životě nám dává za pravdu.
Ak. mal. Milan Handl
25. 9. 2011
Historie sklářské školy 1870-2008
Snad žádná země na světě se nemůže pochlubit tak dlouhou a hlavně nepřerušovanou tradicí sklářství, jako právě české země.
Vesnice Bor (Haida) byla založena mezi lety 1692 až 1705. V roce 1757 byl Bor povýšen na město. Od prvních let vzniku města Nový Bor to bylo právě sklářství, jež ovlivňovalo jeho vývoj.Vzdělávání sklářů na Novoborsku bezprostředně souviselo s rozvojem sklářských řemesel na severu Čech.
V roce 1763 v Haidě (dnešním Novém Boru) byla založena piaristická škola, kde se vzdělávaly děti sklářských výrobců a obchodníků se sklem z města a okolí. Škola byla zřízena na základě přání živnostníků z Nového Boru, jež si přáli mít ve městě školu kreslení a modelování pro učedníky, tovaryše a mistry sklářského řemesla. Od počátku se zde věnovala mimořádná pozornost kresbě, malbě a modelování, jež tvoří základní předpoklad pro dobré zvládnutí sklářského umění. Ale to stále nestačilo.
Mezitím městské zastupitelstvo žádalo ministerstvo obchodu ve Vídni o zřízení školy pro sklářské učedníky, tovaryše a mistry. Bylo jim vyhověno a v roce 1870 byla otevřena škola pro kreslení a modelování. V roce 1882 byla přejmenována na Odbornou školu pro sklářský průmysl.
Kromě denního vyučování se zde vzdělávali mistři a pomocníci v nedělních a mnohých dalších kurzech. Odborně je vedli pedagogové-výtvarníci, z nichž mnozí byli výraznými uměleckými osobnostmi. Školní kresby tak měly vynikající úroveň.
Postupně zde vzniklo rytecké a malířské oddělení, studenti se zde učili nejen kreslit, modelovat, ale i odborně zušlechťovat povrch skla a odbornou sklářskou technologii. Škola se od počátku velice úspěšně účastnila celé řady soutěží (př. Jubilejní výstavy v Praze roku 1891, světové výstavy v Saint Louis roku 1904 a dalších).
Do 90. let byla ovlivněna historizujícími tendencemi, především neorenesancí v rytém skle a orientálním stylem ve skle malovaném. Po roce 1900 se zabývá i sklem secesním.
Mezi významné osobnosti školy patří akademický malíř Heinrich Strehblow, který se roku 1907 stal ředitelem školy. Za jeho působení se škola názorově orientuje na Wiener Werkstätte. Zároveň pod jeho vedením vzniká kuličské oddělení a je zahájen provoz hutního oddělení. Funguje zde výzkumný a experimentální ústav, dále se škola poprvé veřejně hlásí k přípravě studentů na vysokoškolské studium v uměleckých oborech.
Škola též spolupracuje s průmyslem. Sklářské firmy často zhotovují své výrobky podle vzorů vytvořených ve škole a ve velkém je dodávají do obchodní sítě. Odborní učitelé zde vyvíjejí nové technologické postupy, které se posléze uplatňují v praxi (např. dílenský učitel malířského oddělení Karel Pohl zde poprvé použil tzv. černou lazuru). Významná je spolupráce s celou řadou sklářských firem (J ortel Co, R Palme Sohne, sklárna Loetz z Klášterského Mlýna a další).
Po skončení první světové války se škola snaží vymanit z názorové závislosti na Vídni a navázat kontakty s Prahou, hlavně s Uměleckoprůmyslovou školou v Praze či Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. Hlavním vyučovacím jazykem je němčina. Ve dvacátých letech se škola orientuje na nový styl – art deco. Její výrobky reprezentují naši republiku na celé řadě mezinárodních výstav – např. na Mezinárodní výstavě v Paříži získala cenu „Grand prix“.
Mezi lety 1926 - 1929 byla škola přechodně spojena se školou v Kamenickém Šenově. Po ukončení ředitelské funkce Heinricha Strehblova se na škole vystřídala celá řada ředitelů.
Před druhou světovou válkou se zde vedle němčiny uplatňuje i český jazyk. Mezi prvními absolventy studujícími v českém jazyce byli Josef Khýn, Stanislav Libenský a další, jež významnou měrou zasáhli do dalšího vývoje školy a sklářství u nás.
Za druhé světové války se počet studentů omezil na minimum, učitelé a starší žáci nastoupili k wehrmachtu, na frontu nebo byli umístěni ve zbrojním průmyslu, ve školních dílnách se vyráběly součástky ke zbraním.
Po skončení druhé světové války do Nového Boru přicházejí i předváleční absolventi a žáci českého oddělení sklářské školy v Novém Boru. Založili zde Blok českého skla. Mezitím řada z nich ukončila studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.
Obnovit výuku na školách v Novém Boru i Kamenickém Šenově, ale i výrobu v závodech, má za úkol Stanislav Libenský, Josef Hopodka, Jiří Harcuba, Karel Hrodek a řada dalších. Vedením na odborné škole v Novém Boru je pověřen RNDr. Jaromír Špaček, prozatímním správcem školy v Kamenickém Šenově je jmenován Karel Khýn (škola se osamostatnila v roce 1962). Na borské a kamenickošenovské škole se tak zrodila nová koncepce českého skla, která novými názory ovlivňovala výrobu. Zde získaly první vědomosti o skle celá řada pozdějších vynikajících sklářských výtvarníků jako např. Václav Cigler, Vladimír Kopecký a další.
V roce 1952 byla škola uzavřena v rámci reorganizace odborných škol. Škola ideově neodpovídala tehdejšímu politickému ideovému zaměření. Navíc se začíná preferovat tzv. těžký průmysl, do kterého sklářství dle tehdejších měřítek nezapadá. Ze školy odchází celá řada vynikajících pedagogů, mezi nimi i Stanislav Libenský. Zánik uměleckého sklářského školství byl kompenzován zřízením školy chemicko-technologického směru.
V roce 1950 bylo chemicko-hutní oddělení přeloženo z Nového Boru do Chřibské, tamějšího střediska výchovy učňovského dorostu oboru foukač dutého skla. Jeho řízením byl pověřen Jaromír Špaček, autor několika patentů zpracování hutního skla. Zde také vznikly osnovy pro průmyslovou školu sklářskou zaměřenou na technologii výroby skla. O dva roky později se opět vrací do Nového Boru. Později zde mohli studenti volit ze tří zaměření – technologického, ekonomického a chemického. Opět zde působila celá řada vynikajících pedagogů, kteří se kromě vzdělávacího procesu věnovali i tvorbě odborné literatury. Mezi nejvýznamnější můžeme mj.zařadit knihu autorů Ing. Stanislava Bachtíka a Vlastimila Pospíchala Zdobení skla.
V roce 1954 získává škola oficiální název Střední průmyslová škola sklářská. V roce 1964 Jaromír Špaček prosadil otevření výtvarně zaměřeného oddělení hutního tvarování skla, protože se zvyšovala potřeba odborné kvalifikace foukačů skla a sklářských mistrů. Škola tak má oddělení zaměřená výtvarně a chemicko-technologicky.
V roce 1968 vznikl poloprovoz, kde se žákovské práce zušlechťovaly a prodávaly. S růstem počtu žáků výtvarné části školy bylo rozhodnuto přemístit výuku některých předmětů do budovy poloprovozu v Palackého ulici. Zde se podařilo dokonale skloubit historický objekt s požadavky na moderní provoz dílen, ateliérů a školní galerie.
V roce 1992 díky úsilí ředitele školy Pavla Zatloukala (ředitel od roku 1990) získala škola od města budovu navazující na školní dílny a ateliéry. Zde se po rekonstrukci započalo se stavbou tavicí pece. V plném rozsahu se zde s výukou započalo v roce 1994.
V roce 1997 byla na žádost ředitele školy otevřena VOŠ (Vyšší odborná škola), kde studenti mají možnost se dále věnovat sklu a rozšířit si své znalosti v oblasti zpracování skla i designu. Kromě tradičních technik – malování, rytí, broušení a hutního zpracování skla se studenti seznámí i s technikou vitráže, lehání skla, tavení skla a dalšími moderními technikami.
V roce 2004 byly sloučeny obě novoborské sklářské školy: VOŠS a SPŠS s SOUS, OU a U. SOUS bylo se školou spjato již dříve. V roce 1946 byla v Chřibské zřízena školní sklářská huť. Kde se učil učňovský dorost povolání foukače skla. Další předměty se začaly vyučovat v budově obecné a měšťanské školy v Novém Boru. Přímo ve škole se vyučovalo všem zušlechťovacím technikám, nejen teoreticky, ale i prakticky. Již od počátku se zde připravovali budoucí malíři, kuliči, hranaři a rytci skla. Přiřazením výuky foukačů z Chřibské v roce 1959 a výukou formařů od roku 1983 vznikl ve středním odborném učilišti komplexní systém přípravy učňů na všechna sklářská dělnická povolání.
Od roku 1985 navazuje na tříleté učební obory střední škola pro pracující, ukončená maturitou. V roce 1987 byl zahájen čtyřletý studijní obor umělecko-řemeslné zpracování skla, ukončený maturitní zkouškou, který dal za 20let své existence našemu regionu i dalším sklárnám a sklářským školám řadu odborníků pro sklářskou teorii i praxi.
V roce 2007 se novou ředitelkou školy stává PaedDr. Ilona Jindrová. Z ekonomických i praktických důvodů se některé provozy přemístily na učiliště (huť, vitráže), aby tak vznikl jednotný výchovný systém. Škola může v dnešní době nabídnout klasické i moderní techniky zpracování skla – malování, rytí, broušení, umělecké sklenářství, hutní tvarování, fusing a lehání skla.
Novoborská sklářská škola je velmi důležitým článkem ve stále se zužujícím systému odborného sklářského školství a usiluje o zachování sklářské tradice, která české země po celém světě vždy velice úspěšně reprezentovala.
Nová kapitola historie dnes už jediné střední školy v Novém Boru se začala psát 1. 9. 2008, kdy byla v Novém Boru v budově sídla školy ve Wolkerově ulici po téměř čtyřicetileté odmlce zahájena výuka vzdělávacího oboru všeobecné gymnázium.
Text ke stažení naleznete zde
Piaristická škola v Novém Boru
Bývalý profesor naší školy a stále aktivní člověk a přítel školy pan Vlastimil Pospíchal sepsal historii Piaristické školy v Boru, která byla předchůdkyní naší školy, jež letos slaví 140. výročí svého založení, v oblasti vzdělávání sklářského dorostu.
Text ke stažení naleznete zde.
